Česká republika NENÍ právním státem!
     Stíhání slušných občanů v této zemi se děje na politickou objednávku, zločinci bývalí i současní zůstávají z vůle justice, politiků a vysokých funkcionářů nepotrestaní. České soudy nekonají nezávisle, nekonají v zájmu spravedlnosti a nekonají v zájmu rychlého vyřizování jednotlivých kauz. Výjimky jen potvrzují pravidlo.

     Česká soudní moc není kontrolována a vyvažována mocí výkonnou a legislativní, jak je tomu zvykem v civilizovaných demokratických zemích. Neexistuje tolik osvědčený systém „checks and balances“, kdy do tří skupin rozdělená moc státu se vzájemně kontroluje a vyrovnává. Proto zde dochází k úděsným situacím a zvůli těchto orgánů moci, aniž by se ty další snažily o sebemenší nápravu. Žádná z vládnoucích politických stran od doby vyjednaného předání moci v roce 1989 dosud nepřišla s reformami těchto mocenských složek státu, aby naše vláda nebyla ostudou svých občanů a fraškou v mezinárodním měřítku.

     Pokračuji již sedmou částí Bolševické inkvizice a činím tak pod tíhou závažných skutečností, které mne a všechny ostatní, kteří kauzu bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína monitorují jednak z vlastního zájmu a také pro informovanost zainteresovaných osob v zahraničí. Od samého začátku (únor 2001) je zcela evidentní, že kauza má silně politický podtext a že se zde hraje o mnohem víc, než je samotná osoba V. Hučína. Soudní moc zde hraje o osoby zkompromitované „bývalým“ komunistickým režimem, o jejich dnešní vysoké posty, o jejich cílené snahy znovu usurpovat rozhodovací moc ve státě za nás a o nás všechny. Že se jim to daří je nabíledni. Že moc výkonná a moc legislativní nedbají o váhy spravedlnosti, to je v této kauze (a nejen v ní) též zcela evidentní. Ba naopak, předstírají, že kauza a nebezpečí, na které upozorňuje, prostě neexistují. Zpětná vazba, tzv. feedback ze strany soudní moci se za tuto „toleranci“ revanšuje „tolerancí“ oběma těmito směry – ke škodě občana a vážnosti státu. Neexistuje systém „checks and balances“, nýbrž systém „tolerance koryt“, podle hesla „dnes pomůžeš ty mně, zítra já tobě“. Slova čest a zodpovědnost jsou neznámými, prázdnými či dokonce i směšnými pojmy. Taková je skutečnost.

     Výkonná i legislativní moc by si však měly uvědomit fakt, že je to soudní moc, která jim buď autoritu ubírá, nebo přidává. V současné době je z těchto tří složek tou nejviditelnější a nejkritizovanější. („Bez spravedlnosti není autorita.“ Napoleon, 12. března 1803.)

     Co se týče produktivity práce, Česká republika si na světovém žebříčku vede velice neslavně (vyjímám produktivní zaměstnance a podnikatele, držící tento sociální stát dosud nad vodou, a vyjímám země tzv. třetího světa), a česká justice jde příkladem v nekonání, držíc se hesla „co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří“. Ve věci vleklých soudních kauz jsme snad na prvním místě a Evropský soud pro lidská práva je zavalen i stížnostmi občanů z ČR. U tohoto soudu zřejmě pro vleklost a další závažné skutečnosti skončí i kauza V. Hučína. (Evropská úmluva o lidských právech, Čl. 6 – právo na spravedlivý proces, Čl. 6 § 1 – právo na nezávislý a nestranný soud a právo na spravedlivé soudní řízení v přiměřené lhůtě.) Britský politik William Ewart Gladstone (1809-1898) pronesl jednu významnou větu: „Spravedlnost odkládaná je spravedlnost upíraná.“ Ano, neveřejným procesem a průtahy česká justice upírá V. Hučínovi spravedlnost. A upírá mu ji již značně dlouho a způsobem, jenž je v rozporu s Ústavou ČR a Listinou základních lidských práv a svobod.

     Soudce Mgr. M. Jelínek, který přijal soudní proces do svých rukou, aniž by poukázal na závažné nedostatky obžaloby, není mužem na svém místě, nebyl ani kompetentní připravit si agendu procesu tak, aby proces probíhal den po dni, až do konečného vyhlášení rozsudku, jak je zvykem v právních společnostech. Cíleně vleklý neveřejný proces nemá s nezávislou justicí nic společného, zůstává pouhou účelovou fraškou a hrou na čas.

     Kompetentní ve své funkci není ani státní zástupkyně JUDr Jana Staňková, která převzala obžalobu na V. Hučína v plném rozsahu, aniž by se pozastavila nad účelovostí a „průstřelností“ jednotlivých bodů obžaloby, o promptní vyřešení kauzy se vůbec nesnaží a naopak vyhledává neopodstatněné a neprofesionální důvody k jejímu nepřirozenému prodlužování. Viz např. její opětovné odvolání ohledně rozsudku ze dne 20.4.2005 v souvislosti s neschopenkou (jeden z bodů obžaloby), ve kterém byli V. Hučín i MUDr J. Chmelař logicky a správně zproštěni obvinění v plném rozsahu.

     Oba tito zástupci naší „nezávislé“ justice (a nejen oni) zasluhují ohledně svých kompetencí pozornost ze strany zástupců legislativních, výkonných i svých skutečně nezávislých kolegů z řad justice, kterým nedělají dobré jméno.
     Snad se tak konečně stane, a to při dalším kole této obludnosti, jež se koná u OS v Přerově ve dnech 25. – 28. července 2005.

     Bude opět vyslechnuto pouze několik svědků a jednání se opět odročí? Bude líčení opět bezdůvodně nepřístupné veřejnosti? Bude opět ze strany soudce arogantně vyhrožováno V. Hučínovi i jeho důvěrníkům?
     Co tato kauza ještě přinese? Přinese potrestání viníků, kteří ji tak „hezky česky“ vykonstruovali?
     Kolik spravedlivých z řad mocných se dostaví ve zmíněné dny do Přerova, aby viděli na vlastní oči? Kolik a který z nich řekne konečně DOST!?

     Již brzy se ukáže

H.Catalano, 07-05